Přeskočit na obsah

Artur Schnabel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Artur Schnabel
Základní informace
Narození17. dubna 1882
Lipnik
Úmrtí15. srpna 1951 (ve věku 69 let)
Morschach
Místo pohřbeníCemetery of Schwyz
Povoláníhudební skladatel, klavírista a hudební pedagog
Nástrojeklavír
Manžel(ka)Therese Behr
DětiStefan Schnabel
Karl Ulrich Schnabel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artur Schnabel (17. dubna 1882 Lipník, dnes Bílsko-Bělá, Polsko15. srpna 1951 Axenstein, dnes součást obce Morschach, Švýcarsko) byl rakouský klavírista, hudební skladatel a hudební pedagog židovského původu narozený na území dnešního Polska.

Artur Schnabel se narodil v rodině židovského obchodníka s textilem Isidora Schnabela v polské obci Lipník v západní Haličí.[1] Byl nejmladší ze tří dětí. Měl dvě sestry Claru a Friedu. V roce 1884 se rodina přestěhovala do Vídně. Ve čtyřech letech se začal učit hrát na klavír od své starší sestry a v šesti letech ho začal učit profesor Hans Schmitt z vídeňské konzervatoře (dnes Universität für Musik und darstellende Kunst Wien). O tři roky později začal studovat u polského klavíristy a skladatele Teodora Leszetyckiho.[2] V hudební teorii a skladbě byl žákem Eusebia Mandyczewského, který byl asistentem Johannese Brahmse.

Oficiální koncertní debut měl Schnabel v roce 1897 v Bösendorferově sále ve Vídni. Ještě v tomtéž roce měl sérii koncertů v Budapešti, Praze a v Brně. O rok později se přestěhoval do Berlína. Jeho první koncert v Berlíně se konal v Bechsteinově sále. Po skončení války koncertoval ve Spojených státech, Rusku a v Anglii. Získal si skvělou pověst díky koncertům s orchestrem řízeným Arthurem Nikischem, jako komorní hráč i jako doprovazeč své budoucí manželky, altistky Terezy Behrové.

V roce 1902 založil spolu s houslistou Alfrede Wittenbergem a violoncelistou Antonem Hekkingem Schnabelovo trio. Po jeho rozpadu je v roce 1905 obnovil s Carlem Fleschem a Jeanem Gérardym. Gérarda později vystřídal Hugo Becker. Rovněž působil v klavírním kvartetu s Bronisławem Hubermanem, skladatelem Paulem Hindemithem a Grigorijem Pjatigorským. Vystupoval také se slavnými sólisty, jako např. s houslistou Josephem Szigetim, či violoncellisty Pablo Casalsem a Pierrem Fournierem. Od roku 1925 učil na Universität der Künste v Berlíně.

V roce 1933, když přišel k moci Adolf Hitler, opustil Schnabel kvůli svému židovskému původu Berlín a žil nějaký čas v Anglii, krátce vedl mistrovské kurzy v Tremezzu na jezeře Como v Itálii a v roce 1939 odešel do USA. V roce 1944 získal americké státní občanství a stal se profesorem na univerzitě v Michiganu.

Schnabelova matka Ernestine Taubeová zůstala ve Vídni a ve věku 83 let byla v srpnu 1942 deportována do Terezína, kde o dva měsíce později zemřela. Po druhé světové válce se Schnabel již nikdy do Německa ani do Rakouska nevrátil, i když koncertoval v mnoha zemích Evropy.

Rodinný hrob v lednu 2024.

Zemřel 15. srpna 1951 v Axensteinu ve Švýcarsku. Je pochován v nedalekém Schwyzu. V hrobě byla pohřbena i jeho manželka Therese, rozená Behr (1876–1959), která byla rovněž hudebníkem, jejich syn Karl Ulrich (1909–2001), který byl rovněž klavíristou, a jeho manželka Helen, rozená Fogel (1911–1911). 1974 ), která byla klavíristkou z USA, a její vnuk Claude Alain Mottier (1972–2002), který se také stal klavíristou a zemřel bez vlastního zavinění při dopravní nehodě. V roce 2006 obec Schwyz prohlásila rodinný hrob za památku, což znamená, že je trvale chráněn před opuštěním.[3]

I když v repertoáru klavíristy Artura Schnabela převažovala díla Beethovena, Schuberta, Mozarta a Brahmse, téměř všechny jeho skladby jsou atonální.

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • 3 Fantasiestücke pro housle violu a klavír (1898)
  • Klavírní kvintet (1914)
  • Sonáta pro sólové housle (1918)
  • Smyčcové trio (1929)
  • Sonata pro sólové violoncello (1931)
  • Sonata pro housle a klavír (1935)
  • Smyčcový kvartet No. 1 (1915/16)
  • Smyčcový kvartet No. 2 (1921)
  • Smyčcový kvartet No. 3 (1922)
  • Smyčcový kvartet No. 4 (1930)
  • Smyčcový kvartet No. 5 (1940)
  • Duodecimet, komorní orchestr (1950, René Leibowitz dokončil skladbu po Schnabelově smrti)

Orchestrální skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Klavírní koncert d-moll (1901)
  • Rapsodie pro orchestr (1946)
  • Symfonie č. 1 (1938/39)
  • Symfonie č. 2 (1941/43)
  • Symfonie č. 3 (1948/49)
  • Dance and Secret
  • Joy and Peace
  • Frühe Lieder, op. 11 pro střední hlas a klavír (1901)
  • Frühe Lieder, op. 14 pro střední hlas a klavír (1899-1902)
  • Notturno, op. 16 pro střední hlas (1910)

Klavírní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Tři klavírní skladby (1898)
  • Tři fantasie (1898)
  • Taneční suita (1919)
  • Sonáta pro klavír (1923)
  • Skladba o sedmi větách (1936-1937)
  • Sedm klavírních skladeb (1947)
  • Reflections on Music. Manchester 1933
  • My Life and Music. Mineola, NY: Dover Publications. Reprinted 1988. ISBN 0-486-25571-9. Transcripts of the twelve lectures held by Schnabel at the University of Chicago in 1945.
  • Music, Wit, and Wisdom. Ed. Werner Grünzweig and Lynn Matheson. Hofheim: Wolke, 2009. ISBN 978-3-936000-53-5. New edition of My Life and Music, revised according to the sources held at the Music Archive of the Akademie der Künste, Berlin.
  • Music and the Line of Most Resistance. Rev. and ed. edition. Ed. Lynn Matheson and Ann Schnabel Mottier. Hofheim: Wolke, 2007. ISBN 978-3-936000-51-1. First published Princeton University Press, 1942. Transcripts of lectures that Schnabel gave at Harvard University and at the University of Chicago.
  • Aus dir wird nie ein Pianist (dt. Übers. von Hermann J. Metzler), 2. erweiterte Neuausgabe Hofheim 2009, ISBN 978-3-936000-52-8
  1. Schnabel, Artur (1988) [1961]. My Life And Music. New York & London: Dover/Smythe.
  2. 88 notes pour piano solo, Jean-Pierre Thiollet, Neva Editions, 2015, p. 356. ISBN 978-2-3505-5192-0
  3. Where is the Schnabel Grave Site [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]