Přeskočit na obsah

Suchoj Su-6

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Suchoj Su-6
Su-6
Su-6
Určeníprototyp bitevního letounu
VýrobceSuchoj
ŠéfkonstruktérPavel Osipovič Suchoj
První let1. března 1941
UživatelSovětské letectvo
Vyrobeno kusů10
Další vývojSu-7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suchoj Su-6 byl prototypem sovětského bitevního letounu vyvíjeným v období druhé světové války, jehož vývoj začal roku 1939.[1] Z jednomístné varianty letounu Su-6 měl vycházet výškový stíhací letoun Su-7 se smíšeným pohonem (raketovýpístový).

Konstrukční kancelář OKB Suchoj zahájila v létě roku 1939 práci na vývoji jednomístného pancéřovaného letounu pro útoky na pozemní cíle. 4. března 1940 pak byla zadána objednávka na výrobu dvou prototypů s motorem M-71. Z nichž první byl zalétán pilotem A. I. Kokinem 1. března 1941. První let byl opožděn i kvůli stěhování konstrukční kanceláře na nové místo OKB-289.[1] Letoun byl srovnáván s Iljušinem Il-2 přičemž vycházel lépe v rychlosti, stoupavosti a měl lepší vzletové a přistávací vlastnosti, slabinou byla naopak slabá výzbroj postrádající kanóny.[1] Zkoušky nebyly dokončeny kvůli vyčerpání životnosti motoru.

V červnu 1942 došlo k objednání 25 jednomístných letounů s motory M-71, ale bylo vyrobeno nakonec jen pět letounů.

Ve stejné době začal Suchoj pracovat s podporou ministra letectví A. I. Šachurina na úpravách Su-6 s motorem M-71F, který měl vyřešit připomínky a odstranit nedostatky zjištěné během testování. Když byl stroj téměř upravený, vznikl požadavek na dvoumístný stroj (reakce na potřebu palubního střelce u zprvu jednomístného letounu Il-2). Dvoumístná varianta, tak vzlétla až 6. března 1943.[1]

Su-6 s motorem M-71F prošel státními zkouškami, ale motor M-71F se ukázal jako nedostupný z důvodu nedostatečných výrobních kapacit. Musel být nahrazen motorem AM-42. Koncem dubna 1944 došlo k dokončení továrních zkoušek, v květnu téhož roku byl prototyp předán ke státním zkouškám, kde byl srovnáván s typem Iljušin Il-10, který následně uspěl a od výroby Su-6 bylo upuštěno.[2]

Přestože se letoun nedostal do sériové výroby, byl Pavel Osipovič Suchoj oceněn Stalinovou cenou 1. stupně.[1][2]

V rámci experimentu byl základní prototyp jednomístného letounu Su-6 upraven na výškový stíhací letoun s kombinovaným pohonem. Novou pohonnou jednotkou byl pístový motor Aš-82FN s dvojicí turbodmychadel TK-3 v přídi letounu a raketovým motorem Gluško RD-1-ChZ v ocasní části letounu. K výkonu 1 380 kW pístového motoru se tak mohl přidat tah 2,9 kN po dobu 4 minut.[3] Jediný Su-7 byl dokončen v roce 1944. Během letových zkoušek roku 1945 explodoval raketový motor, což vedlo ke ztrátě letounu, pilot nepřežil.[4]

  • Su-6 (81) – první prototyp
  • Su-6 (82) – druhý prototyp
  • Suchoj Su-6 SA – bylo plánováno 25 letounů, z toho bylo postaveno jen 5
  • Suchoj Su-6 SV – dvojice letounů se čtyřlistou vrtulí a motorem AŠ-71F, není jisté zda šlo o přestavbu nebo o výrobu[5]
  • Suchoj Su-6 S2A – prototyp dvoumístného bitevního letounu
  • Suchoj Su-6 AM-42 – upravovaný původní prototyp, u konečného provedení byl nahrazen 37 mm kanón lehčím kanónem VJa-23 ráže 23 mm s možností opětovně namontovat 37 mm kanón

Specifikace letounu

[editovat | editovat zdroj]
Model Su-6/81 Su-6/82 Su-6/VS Su-6M-71F Su-6 AM-42
březen 1944
Su-6 AM-42
červenec 1944
Posádka 1 1 1 2 2 2
Motor M-71 M-71 M-71F M-71F AM-42 AM-42
Výkon (kW/k) 1700/2000 1700/2000 1850/2200 1850/2200 1770/2000 1770/2000
Délka(m) 9,133 9,243 9,243 9,243 9,5 9,5
Rozětí (m) 13,5 13,5 13,5 13,5 13,58 13,58
Výška (m) 3,983 3,89 3,89 3,89 3,98 3,98
Nosná plocha (m²) 26,0 26,0 26,0 26,0 28,6 28,6
Prázdná hmotnost (kg) 3187 3727 3835 4110 4370 4366
Maximální vzletová hmotnost (kg) 4297 5450 5652 5934 6200 6200
Maximální rychlost (km/h) 566 527 586 514 519 521
Maximální dolet (km) 700 576 973 850 790
Dostup (m) 10 500 7600 8100 8100
Hlavňová výzbroj 6 × 7,62 mm 2 × 23 mm
4 × 7,62 mm
2 × 37 mm
2 × 7,62 mm
2 × 37 mm
2 × 7,62 mm
1 × 12,7 mm
2 × 37 mm
2 × 7,62 mm
1 × 12,7 mm
2 × 23 mm
2 × 7,62 mm
1 × 12,7 mm
Bombová výzbroj 400 kg v pumovnici 400 kg v pumovnici 400 kg v pumovnici
nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132
200 kg v pumovnici
200 kg pod křídlem
nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132
200 kg v pumovnici
200 kg pod křídlem
nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132
200 kg v pumovnici
200 kg pod křídlem
nebo 10 neřízených raket RS-82 nebo RS-132
  1. a b c d e Su-6 [online]. Suchoj [cit. 2021-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-15. (ruština) 
  2. a b Su-6 (Sukhoi) [online]. GlobalSecurity [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. SHAVROV, V.B. Istoriia konstruktskii samoletov v SSSR, 1938-1950 gg. (3 izd.). [s.l.]: Mashinostroenie, 1994. ISBN 5-217-00477-0.. 
  4. SWANBOROUGH, G.; GREEN, W. The great book of fighters. [s.l.]: MBI Publishing, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7603-1194-3.. (angličtina) 
  5. Suchoj Su-6 přehled prototypů [online]. valka.cz [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jerzy Gruszczyński, Michał Fiszer, Nieznany Suchoj Su-6, "Lotnictwo", nr specjalny 3 (2007), s. 72-81, ISSN 1732-5323.
  • L+K č. 22/1977, Václav Němeček, Monografie Su-6
  • L+K č. 5/1990, Václav Němeček, Letadla 39-45, Suchoj SU-6 (SA)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]